Loupak.cz - Vtipy

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Katka říká : Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila. " A ponaučení?", ptá se učitelka.
"Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.
"Dobře", říká učitelka, teď Lucka.
" Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.
" To je pěkný příběh", říká učitelka,
"Pepíčku, jaký máš příběh ty?"
"Ano paní učitelko, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl byla láhev Slivovice, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Slivovice, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70
kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."
"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"
"Neser strejdu Libora, když je nalitej."


By:{Zaly}

Ptá se farmář kovboje: "Johne, označil jsi včera všechna zvířata, jak jsem ti předevčírem přikázal?"
"Označil."
"A měl jsi s tím hodně práce?"
"S dobytkem ani ne, ale s těmi včelami to bylo strašné!"

Jednou se manžel vrátí domů a najde svoji blonďatou ženu sedící v kuchyni u stolu s hlavou v dlaních, v slzách.
Když se ptá, co se děje, blondýnka říká: „Upustila jsem kostky ledu na podlahu, tak jsem je vzala, opláchla teplou vodou a teď je nemůžu najít!”

*By:{Zaly}*

Ministrant přistihne kněze v intimní chvilce. "Otče, co to děláte???" "Onanuji, chlapče. Taky brzy budeš." "Jak to víte?" "Začíná mě bolet zápěstí."

letí si takhle orel a najednou letí prudce dolů a těsně nad zemí to vybere. Vidí to vrabčák a říká orlovi že by to taky chtěl umět at mu vysvětlí jak to dělá. No prostě letíš pak letíš prudce dolů a těsně nad zemí to vybereš a hlavně musíš to mít tak trochu v píči. tak letí vrabčák a orel po chvíli letí prudce dolů a oba to nad zemí vyberou. Vidí je medvěd a říká že by to taky chtěl umět že at mu to vrabčák vysvětlí. No prostě letíš pak sletíš prudce dolů a těsně nad zemí to vybereš a hlavně musíš to mít tak trochu v píči. vysvětluje vrabčák tak se medvěd rozeběhne z útesu a skočí vedle něj letí vrabčák a orel a vrabčák se ho po chvilce zeptá jestli umí lítat. a medvěd že neumí. tak vrabčák říká: Ty vole medvěde ty to máš teda slušně v píči.

Dědeček si ráno sedne k novinám a za nedlouho říká babičce „Bábo, tak sem si řikal, že jak sme už dlouho neměly sex, tak tady píšou o nějakym novym druhu, čico. Nezkusíme to?“ Babička přikývne a ptá se co má dělat. „Stůj tady“ říká děda „já si semka sednu. A jak řeknu TEĎ, tak se rozběhneš skočíš na mě a hupsnem na to.“ Babička se připraví.... Děda zavelí.... Babička se rozběhne.... Dědek uhne.... Babička se roztáhne jak široká tak dlouhá.... A Dědek říká „To SEM S TEBOU VYJEBAL, CO!!!???“

„Co nám dává husa?”
„Sádlo.”
„A co dál?”
„Sádlo.”
„Na čem spí tvůj táta?”
„Na mámě.”
„Na čem spíš ty?”
„Na posteli.”
„A čím se přikrejvá tvůj táta?”
„Novinama.”
„Tak čím se přikrejváš ty?”
„Peřinou.”
„A co je v peřině?”
„Peří.”
„Tak co nám dává husa?”
„Sádlo.”

Kočkodan vznikl skřížením kočky s naším spolužákem.

V televizi se rozhodli, že natočí film o horalech. Vydali se tedy do hor a našli tam baču. Tak ho požádali, aby jim popsal, jak vypadá jeden jeho obyčejný den.
„Tož, ráno vstanu, vypiju flašu. Nasnídám se. Vypiju další flašu. Vyženu ovce na pastvu, tam vypiju tak tři flaše.”
Vtom ho jeden z členů štábu zastaví: „Podívejte, takhle by to nešlo. To my do tý televize nemůžeme dát, že vy takhle pořád chlastáte. Víte co? Radši místo toho říkejte že čtete.”
„Tož dobre. Tož ráno vstanu, přečtu si knihu. Nasnídám se. Přečtu dalši knihu. Vyženu ovce na pastvu, tam přečtu tak tři knihy. Pak jdu dom, navečeřím se, přečtu si další knihu. No a potem jdu ke kamošovi, ten ma tiskárnu a tam tisknem knihy až do rána.”

Přijde vedoucí skladu za skladníkem: „Jste ostuda, už u nás pracujete půl roku a pořád nedokážete rozeznat první jakost uhlí od druhé!”
Skladník se zamyslí: „To možná ne, ale zato jsem si už zapamatoval, že tuna má 700 kilo.”